Prázdniny nám začaly, sluníčko hřeje a noci jsou kratší a teplejší. I když o tom teple raději až později...

Včera kolem půlnoci vyjížděla dvě auta plná bláznů z malého městečka, kde všichni klidně a v teple spali, nebo si zrovna stěžovali na komáry. O 6 hodin později, kdy už jsme z Lysé scházeli, jsme jim tiše záviděli.

Kolem půl 1 ráno jsme se z Malenovic vydali nahoru po modré. V jinak tichém lese byly slyšet naše kroky, baterky namířené jen na cestu plnou kamení. Od pusy nám odcházela pára, ale i tak jsme všichni byli zpocení. Zásoby vody pomalu docházely a někteří se odvážili napustit si do bandasek vodu ze studánky, což se později ukázalo jako špatný nápad.

Počasí nám zatím přálo, obloha byla úplně jasná a pohled na všechny ty hvězdy, které ve velkoměstech nejdou pořádně vidět, byl ohromující. Pod námi leželo několik spících, avšak zářících  měst, přesně jako to naše.

Cesta nahoru trvala 3 hodiny. Meteoradar na Lysé ukazoval 7,5°C, ale pocitovka kvůli větru byla určitě nižší. Pokud tuhle šílenost někdy podniknete, určitě se oblečte lépe než já. Měla jsem hrubou mikinu a bundu a stejně to nestačilo. Na vrcholu jsme se všichni klepali jako ratlíci a nikdo nechtěl ani fotit, aby nemusel vytahovat ruce z kapes nebo pouštět horký čaj.

Východ Slunce stál ale za všechno utrpení. Ke zbytku snad není potřeba komentář, snad se budou fotky líbit i přes (ne)kvalitu. Výšlap za východem Slunce doporučuji všem, kteří mají alespoň trochu té romantiky v krvi.